Síla centrálních bank pominula. Jejich politika je u konce
V posledních týdnech jsme si mohli všimnout, jak akciové a měnové trhy ignorují hlasité a jasné signály největších světových centrálních bank. Evropská centrální banka to dokázala velmi jasně, když trh před více jak měsícem dostal jasné signály o její ochotě zintenzivnit současné kvantitativní uvolňování. Tento odkaz se však dočkal jen slabého nárůstu v tržním sentimentu, který už i tak od té doby opadl.
Dnes jsme, co se týče evropských akcií, opět blízko ročního minima. Kurz eura namísto posilování díky možnému dalšímu kolu kvantitativního uvolňování, uvízl v předcházejícím kurzovém pásmu. Částečným důvodem této velmi slabé reakce bylo i rozhodnutí FEDu ze 17. září o prozatímním ponechání minimálních úrovní současných sazeb.
Dalším příkladem slabé reakce trhů je nedávný článek agentury Reuters, který hovořil o tom, že japonská centrální banka uvažuje o změně své politiky, protože nevidí dostatečnou reakci inflace. Reakce japonského jenu byla jen nepatrná.
Pravděpodobně směřujeme ke změně modelu chování, při kterém trhy už přestanou reagovat na impulzy jakéhokoliv i drobného záchvěvu na akciových nebo měnových trzích. Byli jsme toho svědky v průběhu celého období po globální finanční krizi.
I když se znovu objeví náznaky zpomalení ekonomického růstu, nebo recese, bude jasné, že centrální banky už nebudou mít schopnost naklonit si důvěru. Co ale potom?
Pokud by centrální banky chtěly vrátit ekonomice poptávku a dlouhodobě udržitelnou míru inflace, musely by vydat do oběhu mnohem více peněz. Ty by však už měly směřovat přímo do rukou spotřebitelů, neměly by být, jak tomu bylo doposud, promrhané na nákupy finančních aktiv.
Tuto strategii je možné realizovat, buď přímým rozdáváním peněz, tzv. „helicopter money“, nebo masivními daňovými úlevami. Díry ve státních rozpočtech by v takových případech zaplatily centrální banky. Oba tyto způsoby jsou však dnes politickým tabu. Přesahovalo by to zároveň i současný mandát, kterým centrální banky disponují. Jediným řešením by proto byla dohoda mezi fiskální autoritou – vládou a monetárním centrem – centrální bankou.
Faktem však je, že politiky centrálních bank, jak je známe dnes, jsou u konce. Úlohu budou muset poprvé převzít politici, po více než pěti letech, po které jim čas kupovalo oddalování a předstírání, placené centrálními bankami. Toto převzetí úlohy s sebou pravděpodobně ponese obrovskou volatilitu na trzích.
I v případě silné volatility je dobré namísto uzavírání finančních prostředků před záchvěvy trhu, využít této situace pro vlastní prospěch a investovat. Úspěch má informovaný a odvážný investor. Právě díky volatilitě na trhu jsme schopni tuto zdánlivou nevýhodu převést ve vlastní prospěch. Například pokud investujete měsíčně menší částku do podílového fondu, nejenom, že očekáváte průměrné roční zhodnocení těchto peněz 8 - 12 procenty díky růstu ekonomiky, což je statisticky dáno, ale navíc vyděláváte průběžně na výkyvech trhu. Jakmile ceny na trzích klesají dolů, nakupujete v podstatě v daném měsíci za stejnou investovanou částku více podílů, jelikož jsou levnější, a jakmile začně trh opět růst, podíly začnou být opět dražší, ale vy jich díky předešlému poklesu vlastníte více a opět vyděláváte. (Cost-average efekt díky pravidelnému investování).
Chcete-li se dozvědět více, kontaktujte nás zde, pro více informací o vašich možnostech investování.
Zdroj: John Hardy, hlavní měnový stratég Saxo Bank